Lifestyle

Proč blog? 

Blogování mě chytlo už dávno. Když mi bylo 10 a všichni okolo si začali vytvářet blogísky o celebritkách, svých prvních pusách a podobně, tak jsem nechtěla být pozadu. Založila jsem si první blog, kde jsem sdílela obrázky co jsem našla, články co prostě na moji osobní stránce být musely , nebo třeba lehce ujetý layouty/designy svýho nově vytuněnýho blogu.

Časem jsem si našla menší okruh blogerek, které psaly o podobných věcech, vesměs o rozkošných miláčích z 1D, sladkém zabijákovi Edwardovi a posledních písničkách Miley Cyrus. Dělaly jsme různé soutěže a za ně si dávaly diplomky – samozřejmě fotka oblíbeného herce, nejlépe celá duha barev a minimálně dva druhy písma, to byla prostě povinnost!!! Tak asi vypadaly moje profesionální skilly ve PhotoFiltre! Čas od času se musely „eSBéčka“ (spřátelené blogy) promazat, proto se musela nějakým způsobem ukázat aktivita, že tento blog může zůstat v seznamu vyvolených.

Ano. Sama se pozastavuju s otázkami „Proč?“ a „co jsem z toho měla?“. Ale uvědomuju si, že něco málo jsem z toho přece jen měla. Tak zaprvé jsem psala. Psaní mě vždycky bavilo. Rozepsat se buď o nějakém aktuálním tématu, nebo si vymýšlet vlastní příběhy. Druhou a neméně podstatnou věcí, co mi blogování dalo, je grafika. Postupně jsem blog formovala, zkoušela co zvládnu, cvičila ve Photoshopu, řezala šablony a projížděla deviantart. Grafice jsem se chtěla věnovat dál, proto jsem začala chodit na zaměřenou školu a dostudovala ji.

Strašně moc miluju vaření. Ikdyž se to při pohledu na mě nemusí zdát, nebo ikdyž mí blízcí můžou říct, že sním všechno a po tunách, pravda je taková, že ráda zkouším vaření složitějších nebo netradičních receptů. Ráda zkouším nové kombinace chutí, ráda testuju co všechno moje kuchyně vydrží, ráda to jídlo fotím a taky ho sakra ráda sním! 😄

Proto jsem se rozhodla, že blogování opět rozjedu. Nejen že si zavzpomínám na svoje „mládí“, nebo že se pochlubim svým občasným náhodným poživatelným kusem žvance, ale taky se můžu podělit o svoje příhody. Ano, jsem jeden z těch lidí, co dostal předplatné na zvláštní a zábavné situace. K tomu jako bonus vlečku pobouchaných kamarádů (v dobrém slova smyslu) a stejně tak narušenou rodinu.

Ať už tento blog bude jen osobní zpovědnice a virtuální kuchařská knížka, nebo si svých pár občasných diváků najde, věřím, že i v této facebookové době nějakou dobu vydrží.

No Comments Found

Leave a Reply