Travel

USA – part 1

První co k tripu musím říct… Nesnáším se za to, že neumím spat v letadle. Tak nějak jsem si vypěstovala „závislost“ – nespat a čučet z okna, protože co kdyby tam bylo něco zajímavýho žejo. Překvapení! V 10 000 metrech jdou vidět jen mraky a maximálně to moře, který fakt zajímavý není. Ikdyby bylo, 11 hodin se nevydržim dívat ani na seriál, natož na monotónní moře.

V červnu tohoto roku jsem se doslova vecpala do plánu tří cestovatelů ( který fakt obdivuju, protože to se mnou vydrželi a neposlali mě dom poštou.).
Hledali jsme co nejlevnější letenky, protože udělat si takovej trip po USA (ikdyž je po nějaké „menší“ části) fakt není jak jet do Zlína do Zoo… Aspoň teda finančně ne.
Letenky jsme hledali jak na skyscanner, Kiwi, Momondo, Google flights a dalších (kdyby někdo hledal letenky a neznal – jakože stejně strejda google ví…).
Nejsem odborník na cestování ani letenky, ale doporučuju si let najít a zkusit se proklikat přímo k letecké společnosti, letenka byla levnější jak na výše zmíněných stránkách, navíc se nepřiplácelo za rezervaci místa,aní jídla.

I přes strach, že jsem něco zapomněla, že letenka není kompletní a že určitě bude na letišti problém, jsem v Praze nastoupila do letadla směr Stockholm. Společnost Norwegian – kterou jsem si mimochodem nemohla vynachválit – mě překvapila jak prostorným sedadlem (Hlavně prostor na nohy! Skoro jsem tam mohla tancovat.), tak i Wifi po celou dobu letu.
Ve Stockholmu jsme sice čekali asi o tři hodiný dýl než jsme měli, ale oproti cestě přes oceán to bylo jako pár minut.
Tak jsme teda vyletěli směr Los Angeles.
Wifi tu nebyla. Okej. Prostor na nohy tak nějak normal. Nevadí. Filmů a serálů byl dostatek. Tuhle cestu přežiju. První dvě hodinky bez problému. Pustila jsem si film, přitom pomalu usínala. Za chvíli donesli jídlo. Bylo fakt super, všude jsem četla, že jídla v letadle nejsou dobrý, ale mě to opravdu mile překvapilo. (Už při výběru letenky jsem si mohla vybrat jaké chci jídlo – Veganské, Pro děti, Pro muslimy, Bezlepkové atd.) Pak se začala cesta prodlužovat, ledadlo zmenšovat a přísahám, žečas do cílové destinace se určitě několikrát protáhl o dalších X hodin! Jako strašné inteligentí člověk jsem si rezervovala místo u okna (abych mohla sledovat ty mraky a moře přece..) a mí spolusedící celou cestu prospali. Zkuste si vzudit někoho, kdo má uši zacpaný sluchátkama, nerozumí vám ani slovo a evidentě při spánku vždycky ochrne.

Takže fajn, jak zaplnit 11 hodin, když se nemůžete hnout z místa.
Nejsem blbá, něco vymyslím.
Vytáhnu noťas a budu trošku tvořit – ať ten čas nějak kreativně zaplním.
Tak nebudu tvořit, jedině bych uměla kreslit nosem.
Pustim si ty filmy znovu.
Ježiš to je tak nudný že z toho ani usnout nemůžu.
Hele Grónsko pod nama.
Vidim prd.
Mraky.
Kanada.
To stejný.
Soused se pohl – evidentě furt žije ale furt nic necítí.
Smiřuju se s tím, že mi zdřevění nohy.
Slunko už se asi 7 hodin drží na stejným místě.
USA.
Tak to tam za chvilku budeme!
Tak nebudeme.
Chytám depku.
Jestli přežiju tento let, tak vydržím klidně i měsíc v bílé místnosti.
Přistáváme.
Hurá.

Trvá další hodinu, než se dostaneme na zem. Těšila jsem se jak malá, že uvidím to velkoměsto pěkně z výšky, ale ne. Mraky, mraky, mraky, šup a jsi na zemi.
Mobil mi ukazuje 2 hodiny v noci a venkuslunce pořád pěkně vysoko.
Posílám SMSky domů, vystupuju, snažím se dostat přes imigrační – kde se nás mimochodem jen zeptal kam jedeme, zaregistroval si naše otisky, dal razítko a čau – a konečně vstupuju na půdu Spojených států. Klasicky špatnou nohou.

Strašně jsem si přála, aby mě někdo čekal s cedulkou s mým jménem. A ono fakt jo! Jedno z nejhezčích setkání vůbec. <3 
Protože po tomto letu už nemáme absolutně sílu na nic, jedeme se jen najíst a šup na hotel spát.
Původně plánovaná observatoř bude muset kvůli spoždění letadla počkat na další den.

Až teď zjišťuju, že sepsat celých 14 dní do jednoho článku asi nezvládnu, tak to rozdělím do částí, ať nevynechám žádnou (pro mě) důležitou událost.

 

No Comments Found

Leave a Reply